Nuže, tady je první povídka na tomto blogu, psaná mnou. :3 No, je to jenom prolog, takže nic moc. Já ty prology vždycky zkrátím, jak jen to jde. :D Ale tak, snad se bude líbit. Co nejdříve přidám první díl.. Hope you like it :)

V životě se zamilujete mockrát. Někdy se zamilujete na pár dní a někdy zase na několik měsíců. Vaše láska může být opětovaná, ale taky nemusí. Můžete se zamilovat v pěti letech, nebo v osmnácti. Jen jednou je ale vaše láska opravdová. Pro tohoto člověka byste udělali cokoliv a položili za něj život. Chcete ho mít pořád u sebe a nikdy ho nechcete opustit. Když se do takového člověka zamilujete, je vám jedno jaké má nedostatky. Jestli je hluchý, slepý, němí nebo beznohý.
Já sám jsem takového člověka našel. V životě neměla moc štěstí. Je to obyčejná chudá blonďatá slepá dívka, které v deseti letech zemřela celá rodina při autonehodě a zůstala jí jen teta, která se o ní stará.
Kdo by řekl, že díky hádce s mým nejlepším kamarádem poznám lásku svého života.
,, Nialle, necpi se pořád a pojď zkoušet!" křičel na mě Liam, když jsem si z ledničky vytahoval jogurt.
,, Už zase? Vždyť zkoušíme od rána." odpověděl jsem mu s klidným, ale tázavým hlasem.
,, Ale ty pořád jenom jíš." ukázal Liam na můj jogurt.
,, Tohle je moje první jídlo dne! Od rána jsem nic nejedl!" Ostatní členové kapely jen tiše seděli na pohovce a pozorovali naší prozatím klidnou hádku s Liamem.
,, Najíš se potom! Musíme to dodělat!" Liamův hlas se změnil v rozčílený.
,, Ne!" Vzal jsem si z příborníku lžičku a sedl si ke stolu.
,, Cože?" Liam zvedl obočí a trochu překvapeně se na mě podíval.
,, Řekl jsem: Ne!" zopakoval jsem mu svou jednoduchou větu a lžičku ponořil do jogurtu. Liam ke mně přistoupil a chytil můj jogurt do ruky. Z ruky mi vytrhl lžičku a obě dvě věci vyhodil do koše. Potom dodal: ,, Já se tě na nic neptal." A vrátil se zpět ke svým papírům s texty k písničkám.
,, Fajn!" řekl jsem tiše a prudce odsunul židli, na které jsme seděl. Z věšáku jsem si vzal svou tmavě modrou mikinu a práskl dveřmi.
Woow vypadá to moc zajímavě..
Už se těším na pokráčko...